Větrání v bytových domech

Energeticky úsporný dům musí být těsný, aby neztrácel zbytečně teplo infiltrací. U zděných domů s moderními okny se dá celkem bez problémů docílit dobré těsnosti, což je výhodné z hlediska energetického, ale už ne tak dobré z hlediska kvality vzduchu v domě. Do vzduchu se totiž uvolňují zplodiny našeho metabolismu, především oxid uhličitý, vodní pára a těkavé organické látky.

Bez výměny vzduchu se neobejdete

Při běžné činnosti vyprodukuje jedna osoba za hodinu asi 15–20 litrů oxidu uhličitéhoa pro udržení tohoto limitu je nutné množství čerstvého vzduchu někde mezi 20–30 m³ za hodinu na každou osobu.

Vaření je dalším velkým zdrojem emisí (vodní pára, pachy nebo oxidy dusíku při použití plynových sporáků).Sušení prádla nebo sprchování rovněž produkuje mnoho vlhkosti, která může vést v nedostatečně větraných koupelnách ke kondenzaci na stěnách a vzniku plísní. Laserové tiskárny zase uvolňují do ovzduší malá množství vysoce jedovatého a dráždivého ozónu. Také v poslední době oblíbený desinfekční prostředek Savo produkuje výrazně dráždivé emise. Z nábytku, koberců či podlahových krytin se uvolňuje celá řada organických látek – běžně se používá souhrnný název „těkavé organické sloučeniny“. Některé z těchto látek jsou zdraví škodlivé nebo mají nepříjemný pach.

V moderním těsném domě je samovolná výměna vzduchu už příliš malá, než aby zajistila potřebnou kvalitu vnitřního prostředí, a je proto zcela nezbytné zajistit přiměřené větrání. Za přiměřené větrání se považuje výměna vzduchu rozmezí 0,3 až 0,6 objemu za hodinuv době, kdy jsou místnosti obývány, a přibližně 0,1 objemu za hodinu, kdy v nich nikdo není (pro účely energetických výpočtů se bere průměrná výměna vzduchu 0,5/hod).

Nárazové větrání otevřením oken

Nejjednodušším řešením je pravidelné větrání otevřením oken. Nejúčinnější je otevřít okna na protilehlých stěnách budovy a udělat průvan. Jednoduchým výpočtem se dá doložit, že takovéto větrání je více než dvakrát energeticky úspornější než větrání pootevřeným oknem, ventilační klapkou nebo mikroventilační spárou, kterými jsou některá moderní okna vybavena. Základní nevýhodou tohoto postupu je ovšem to, že se při takovémto větrání krátkodobě nepříjemně sníží teplota. To má za následek zvýšené náklady na energii potřebnou k ohřevu vzduchu v místnosti na potřebnou teplotu.

Mikroventilace

Někteří výrobci oken nabízí takzvanou mikroventilaci, tj. možnost vytvoření určité štěrbiny, kterou může pronikat venkovní vzduch. Výhodou je, že na větrání nemusíme myslet a nedochází k poklesu teploty jako u větrání plně otevřeným oknem. Od mikroventilace ale rozhodně nelze čekat, že zajistí přiměřené větrání za všech okolností. V zimě, pokud je rozdíl teplot velký nebo pokud fouká vítr, může být větrání příliš vysoké. Naopak v teplých obdobích za bezvětří nedochází k větrání prakticky vůbec. Zjednodušeně řečeno mikroventilace může pomoci, pokud je používána s rozmyslem a jako doplněk klasického větrání.

Nucené větrání pomocí ventilátoru

Současné moderní typy ventilátorů zajistí více méně konstantní a zpravidla nastavitelný průtok vzduchu. Nevýhodou je určitá hlučnost (šumění), a pochopitelně určitá (naštěstí poměrně malá) spotřeba elektrické energie. Daleko větším problémem jsou ventilační systémy, které slouží v bytových domech 30 i více let beze změny. Ventilátory jsou často částečně, či zcela nefunkční. Absence pachové klapky způsobuje přenos pachů odvětrávacím potrubím do okolních bytů. Někteří uživatelé bytů se tomu brání ucpáním ventilátoru (např. překrytím pomocí igelitu), čímž výrazně zhoršují kvalitu vzduchu ve svém bytu. Zde je na místě provést celkovou revizi ventilačního systému v bytovém domě pomocí kamerového systému a následný návrh řešení. Tím může být regenerace stávající ventilace (čištění odvětrávacího potrubí, výměna ventilátorů, instalace antipachových klapek), nebo návrh kompletně nového systému větrání v domě. Náklady na efektivní větrání se tak mohou pohybovat od několika tisíc až po několik stovek tisíc Kč.

Nucené větrání s rekuperací tepla

Jedinou možností, jak tepelnou ztrátu větráním výrazně snížit, je rekuperace (zpětné získávání tepla) z vypouštěného vzduchu. Rekuperace je ovšem možná jen v systémech s nucenou ventilací. Při rekuperaci tepla dojde k předání tepla z použitého vzduchu odcházejícího z budovy do čerstvého vzduchu nasávaného zvenku. Tato výměna tepla probíhá ve výměníku tepla, který je hlavní součástí rekuperační jednotky. Dnes nejvíce používané rekuperátory jsou tzv. protiproudé diagonální, které dosahují účinnosti až 95%. Představitelem této technologie je rekuperační jednotka Venus vhodná jak pro bytové jednotky, tak pro rodinné domy, bytové domy a administrativní budovy. Již nejnižší výkon 150m3/h je z hlediska požadavku na výměnu vzduchu dostatečný pro byt o velikosti cca.70m2. Ovládání jednotky je buď manuální, nebo automatické v kombinaci s různými typy čidel – pohybové (spíná v reakci na pohyb v daném prostoru), CO2 (spíná na základě překročení limitu CO2 v místnosti) a vlhkosti (spíná při překročení limitu vlhkosti v koupelně). Díky rekuperaci má vzduch v bytě stálou teplotu, sníží se hluk z ulice (nemusíte otevírat okna), je čistý (filtr zachytí částice o velikosti 1-3 mikrony), sníží se vlhkost a tím i riziko vzniku plísní.

Autor: Aiseco s.r.o.

www.aiseco.cz